Jak jsme se harmonizovali na Ještědu

Předpověď nebyla úplně vlídná a meteoradar se měnil každou chvíli. V průběhu dopoledne střídavě pršelo více, méně anebo vůbec. Dobýt vrchol Ještědu jsme se rozhodli metodou/cestou "rychlá smrt" - tudíž pod lany. Viděli jsme svou trasu asi jen prvních 100 metrů, pak se vše zahalilo do mlhy a Ještěd jsme spatřili, až když jsme byli těsně u něho. I přes nepřízeň počasí jsme zvládli utratit kapesné za magnetky, pamětní mince a tužky. Když jsme v půl dvanácté vylezli ven z útulného bezvětří a tepla vysílače, neviděli jsme téměř nic a k tomu foukalo. Ani na Pláních se viditelnost nezlepšila, a tak hra jménem "Letadla v mlze" měla opravdu autentickou kulisu. Po svačině jsme ji ještě zahráli ringo, a pak už svištěli dolů na tramvaj. Když jsme přijížděli do Machnína, krásně svítilo sluníčko. Jestli se to nemohlo otočit?!? Nemohlo! Takhle máme důvod se vyškrábat nahoru i za hezkého počasí, abychom vyzkoušeli cestu číslo 2 a konečně se mohli rozhlédnout po kraji :-).